Zplození dítěte

Zplození dítěte

Dříve než pokročíme dále, je nutné si nejdříve říct, že zplodit děti je naší povinností aneb, jak říká Zohar:

Kdo neusiluje o zplození dětí na tomto světě, nemá ve Světě, který
přijde, žádnou existenci a ani žádnou jeho část.

Během devíti měsíců, které strávíme v matčině lůně, drží nad námi anděl svíčku a učí nás veškeré moudrosti a tajemství života. Dovídáme se všechno od stvoření světa až po jeho konec. Když se narodíme, anděl nám pofouká na rty a my ZAPOMENEME vše, co jsme se dozvěděli.

Přesto v našich duších zůstávají paměťové stopy (myšlenka Boha s námi rezonuje) a právě na této rezonanci, na těchto zbylých vzpomínkách budujeme naše vědomí. Ačkoliv vstupujeme do fyzického světa a na mnoho věcí zapomínáme, někde hluboko v naší duši si vše pamatujeme.

Po narození (vtělení se do lidského těla) začíná naše skutečná práce, kdy máme za úkol si na vše opět vzpomenout a znovu nabýt veškerou moudrost a duchovní znalosti.

Šance, že se kdy narodíme, je 1 ku 400 bilionům.
(Monica Berg)

Duše dítěte vs. vědomí rodičů při početí

Vědomí rodičů novorozence přispívá k procesu určování, jaký typ duše k sobě přilákají. Například, když muž souloží s jinou ženou a pak přijde domů, aby se vyspal se svou ženou, jeho myšlenky budou s největší pravděpodobností někde jinde. Přesto může mít sex se svou ženou z pocitu povinnosti nebo viny. Možná se mu tenhle vztah moc nelíbí, nebo jí taky ne. Tyto pocity nebo nedostatek citů pak přitahují duši, která potřebuje přesně toto nastavení.

Duše sama si vybírá, kde se narodí (rodiče, prostředí, dokonce i obtíže a
výzvy, které jí umožní provést potřebné korekce), aby mohla v životě
dosáhnout co nejduchovnějšího růstu.

Duše, která se rozhodne být počata v ten konkrétní okamžik a narodit se tomuto konkrétnímu páru, bude mít nápravný proces, který zahrnuje výzvu s rodiči nebo vztahy. V minulém životě mohla tato duše udělat něco, co rozbilo její rodinu nebo se třeba mohlo jednat o záletníka. Z toho důvodu pak (aby došlo k nápravě tohoto jejího aspektu) přichází duše do domova, kde vládne nespokojenost, rozpory nebo dokonce deprese.

Duše vlastně vidí vědomí onoho páru tzn. pozná, že tento obtížný vztah bude dobrý pro jeho tikun a rozhodne se do tohoto páru narodit. Vědomí rodičů pomáhá definovat okolnosti. Duše může být do tohoto manželství přivedena jako dítě narozené „náhodou“. Manželé možná netoužili po dítěti, ale přesto bylo počato. Ať už je ale zvoleno jakékoliv prostředí, vždy se jedná o (pro duši) JEDINEČNOU PŮDU, ve které může uplatnit svůj potenciál a dojít k nápravě.

Člověk se narodí přesně v okamžiku, kdy by vesmír
bez něj již nemohl existovat.
(Rav Berg)

Sázení stromů

Velcí kabalisté historie měli dávnou tradici, že když se narodilo dítě, rodiče šli zasadit strom. Proč? Protože jak dítě roste a dospívá, bere si něco ze světa. Aby se obnovila rovnováha, je třeba zasadit strom, který zajistí vše, co bude dítě během života potřebovat.

Patří sem dřevo na stavbu domova, ovoce k jídlu, stínidlo proti slunci pro pohodlí, dřevo na palivo pro zajištění tepla a kyslík, aby dítě mělo vzduch k dýchání. Stromy navíc šetří vodou, takže se strom ujišťuje, aby mělo dítě dostatek vody k pití. A listy stromu, aby filtrovaly vzduch, který bude dítě dýchat. Tohle je hlavní důvod k sázení stromu po početí dítěte.

7 stádií od početí až do dospělosti

1. Ibur (těhotenství)

2. Porod

3. Kojení

4. Katnut Alef (dítě 3-5 let, chce jen přijímat)

5. Gadlut Alef (dítě 5-13 let, začíná dávat, aby přijalo)

6. Katnut Bet (náctiletý 13-20 let, dává a tvoří)

7. Gadlut Bet (dospělý 20 a více let, přijímá za účelem sdílení)