Zdraví

Zdraví

Co je to nemoc?

Podle Kabaly se termín „nemoc“ netýká jen fyzického těla. Zahrnuje také všechny ostatní problémy, které máme ve vztazích doma, v práci, ve společnosti, k penězům apod. Podle Zoharu je náprava všech těchto našich životních problémů považována za součást našeho duchovního léčebného procesu. Je to tedy naše osobní karma, která určuje, jestli „nemoc“ ovlivní naše fyzické tělo, náš bankovní účet, naši ložnici nebo náš mozek.

Nemoc není pokyn k tomu, abychom vzali nohy na ramena a při první příležitosti běželi k doktorovi, ale výzvou k tomu, abychom se zastavili a více přemýšleli! O čem? O tom, co děláme ve svém životě špatně.

Nemoc nezačíná tehdy, když ji odhalí doktor.
(Rav Berg)

Kde je původ všech nemocí?

Ve tvém chování k ostatním. A to ať už ve tvém současném životě nebo v tom minulém. Můžeš to popřít. Můžeš se tomu smát. Nebo to můžeš přijmout a začít se uzdravovat.

Zdraví není o tom, co jíme. Nakonec to není ani o našem DNA nebo našich genech. To jsou pouhé zbraně používané k tomu, aby na nás nebyla uložena negativní karmická odplata – odplata, která má svůj původ v našich vlastních sobeckých činech a netolerantnosti. Kdo tahá za provázek, aby aktivoval nemoc a dovolil jídlu a genům, aby tě zabily? Ano, správně. Jsi to TY!

Vše totiž začíná v úrovni a stavu našeho vědomí. Jelikož je fyzické tělo domovem těla duchovního, když onemocníme na své duši, tento stav se pak musí automaticky projevit i na fyzickém těle. Pokud se tedy chceme co nejrychleji uzdravit, je třeba se nejdříve postarat o náš duchovní stav. To však vyžaduje dlouhou cestu tvrdé práce na sobě. Bohužel většina lidí raději zajde do lékárny – je to blíž.

Nemoc je nemilosrdné, ale pravdivé zrcadlo.
(MUDr. Jan Hnízdil)

Proč onemocníme?

Občas je nemoc způsob, kdy nám tělo říká, abychom zpomalili. Jsme na sebe například moc tvrdí a naše tělo potřebuje odpočinek – tady patří například přílišné pracovní nasazení (workoholismus) nebo přehnaně náročný a vysilující sportovní trénink. Občas je důvodem toho, že onemocníme, jen získání naší pozornosti. Pozornosti k tomu, že bychom měli přehodnotit naše životní priority.

Všeobecně pak platí, že pokud onemocníme, naše negativní myšlenky a činy způsobí naše odpojení od Světla neboli ztrátu tzv. ochranného štítu. Poté, co tento štít ztratíme, stáváme se náchylnými k nemocem.

Nemocné tělo je tělo s nízkou úrovní Světla.
(Rav Berg)

Litovat či nelitovat?

Nastává otázka: Litovat nemocné lidi nebo s nimi nemít soucit? Ani jedno, ani druhé. Zde platí pravidlo zlaté střední cesty a sice, že ačkoliv víme, že si danou nemoc onen člověk sám způsobil, je třeba také projevit soucit a pochopit, že nikdo z nás není dokonalý, že každý z nás má na čem pracovat a že to, že on onemocněl dnes, neznamená, že nemůžu zítra onemocnět já.

Zde bych jen ohledně soucitu a péče o nemocné lidi upozornil na jednu důležitou věc:

Není možné zachraňovat člověka, pokud se
on sám zachraňovat nechce!

Co to znamená? Že na jednu stranu sice je naší povinností pomáhat slabým a nemocným, ale ne za každou cenu aneb každý svého štěstí strůjcem.

Lékařská věda

Lékařská věda jde stále kupředu. V druhé polovině 20. století jsme se stali svědky neobyčejného pokroku vysoce nákladné a specializované medicíny, která veřejnost oslnila takovými úspěchy, jako byly transplantace orgánů nebo biotechnologie. Nicméně zároveň s tím nadále přetrvávaly, nebo dokonce přibývaly, četné choroby chronické či psychosomatické.

Rakovina prsu nyní ohrožuje ženy víc, než kdykoliv předtím a mohl bych pokračovat výčtem mnoha dalších případů. Když se na to podíváme podrobněji, zjistíme jednu zvláštní věc. Děláme sice vše čím dál lépe, ale i přes veškerý pokrok a nově zavedené technologie se cítíme stále hůř a hůř. Anglický spisovatel Aldous Huxley dokonce tvrdí:

Lékařská věda dosáhla takového pokroku,
že nikdo na světě už není zdravý.

Kde je tedy problém? Proč jdou lékařská věda a zdravotní služby špatným směrem? Problém tkví v lhostejnosti k vnějším vlivům a životnímu stylu člověka, které v zásadě určují náš zdravotní stav. Jediné, co dnes moderní lékaře zajímá, je léčba symptomů. Téměř nikdo (až na světlé výjimky) se nezajímá o původ, tedy pravou příčinu choroby.

Přijde pacient s chřipkou, vyléčíme chřipku, přijde pacient s chřipkou, vyléčíme chřipku, přijde pacient s chřipkou, vyléčíme chřipku, a tak pořád dokola. Nikdo se nezastaví a neřekne si: Pokud přijdu na způsob, jak nemoc vznikla (příčinu), pacient se uzdraví a už příště nepřijde.

Toto trvalé uzdravení lidí zní jako pohádka, ale možné to je. Bohužel to není ve skutečném zájmu mnoha lékařů, zdravotních sester, ředitelů nemocnic, lékárníků a mnoha dalších lidí. Ztratili by totiž práci a svou zdravotnickou identitu a co by pak dělali? A už vůbec nemá smysl se bavit o lécích a lékárnách, kde se točí obrovské peníze…

Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě
nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic.
(Voltaire)

Zní to smutně, ale bohužel současný stav určuje nejen špatný celkový přístup lékařů, ale i samotných pacientů. Ten totiž, pokud si neodnáší od lékaře tradiční paralen nebo brufen, nýbrž „pouhou“ konzultaci úpravy svého denního režimu a životosprávy, považuje to za jakési nedocenění závažnosti svojí choroby a neochotu lékaře.

Je to velmi smutné, ale jak pro laickou, tak i odbornou veřejnost se v současné době vytvořilo hluboce zakořeněné a velmi nebezpečné přesvědčení, že důvodem nemoci je především nedostatek léků v lidském organizmu.

Svět se naštěstí mění k lepšímu (Věk Vodnáře) a i díky Kabale si lidé začínají uvědomovat, jak to s tím naším zdravím skutečně je. Lékaři budoucnosti nebudou předepisovat lidem léky a posílat je hned na operaci. Lékaři budoucnosti budou spíše něco jako psychologové, terapeuti, poradci a kamarádi v jedné osobě. Budou ze všeho nejdříve zjišťovat, jak pacient žije a co dělá špatně, aby odhalili pravou příčinu jeho nemoci. Poté poradí, co správně dělat. A teprve až pak se rozhodnou, jestli předepsat lék či nikoliv.

Lékař léčí, Bůh uzdravuje.