Vzdorování vs. Potlačování

Pochopení rozdílu mezi vzdorováním a potlačováním a je pro náš duchovní růst absolutně nezbytné. Vzdorování není potlačování! Neznamená to, že své pocity zameteme někam pod koberec. Když mi například někdo zmáčkne jeden z mých reaktivních knoflíků, tak se naštvu. Nebudu to popírat a dělat, že nejsem naštvaný. Vzdorování ve své podstatě znamená říct si:

Vím, že jsem tak naštvaný, že asi řeknu něco, čeho budu později litovat, ale zatáhnu za „záchrannou brzdu“ a dám si pauzu (odstup od oné situace). Chvilku počkám a pak se sám sebe zeptám: Jak chci tohle zvládnout? A odpovím si: Půjdu se na chvilku projít a až se uklidním můžeme si o tom promluvit.

Naše emoce jsou důležitými duchovními ukazateli, které bychom si měli uvědomit a pochopit. Vzdorování také není o potlačování našich tužeb. Místo toho jde o to, nesnažit se přijímat všechno najednou. Všichni chceme Světlo, to je jasné. Je to koneckonců jeden z prvních vesmírných zákonů. My všichni jsme poháněni touhou po trvalém naplnění, ale je důležité se ujistit, že nepřitáhneme příliš moc Světla najednou. Vzdorování uznává naše emoce a touhy, ale pomáhá nám, abychom jimi nebyli ovládáni.

Potlačené emoce nabírají na síle. Tlak roste tak dlouho až nakonec vybuchneme. Vzdorování naopak vyvolává chvilkový boj, po němž rychle následuje klid a jasnost. Pokud nás někdo naštve a my uplatníme vzdor čestným a autentickým způsobem, není v našich srdcích žádná nevraživost nebo pomsta. Necítíme se uraženi ani zraněni.

Pokud tyto emoce cítíme, pokud jsme stále zachyceni dramatem okamžiku, znamená to, že si neuvědomujeme, že jde ve skutečnosti o příležitost (lekci), kdy nás Protivník vyzývá, abychom se stali naším lepším „Já“.

Vzdorování naší negativitě není o potlačování našeho reaktivního chování.
Jde o jeho PŘEKONÁNÍ!

V Kabale city nepotlačujeme. Když jednáme z tohoto vědomí, znamená to, že NEROZUMÍME TOMU, JAK VĚCI VE SKUTEČNOSTI FUNGUJÍ. Potlačení znamená NEPOCHOPIT POINTU.

Potlačování je slepá ulička, která vytváří jen dlouhodobý fyzický a emocionální stres (vředy, infarkty, deprese, vysoký krevní tlak, závislost atd.). Když potlačíme své touhy a předstíráme, že neexistují, nevyhnutelně se objeví znovu (akorát v jiné formě).

Potlačování nemá nic společného s upřímným pohledem na naše reaktivní chování. Ve skutečnosti, potlačování znamená, že naše reaktivní chování vůbec nevidíme, spíše ho ignorujeme!

Nepleťme si vzdorpotlačování! Dám příklad: Pokud ti někdo řekne, abys někomu odpustil nebo byl hodný na člověka, který ti ublížil, musíš vědět PROČ to máš udělat. Pokud se budeš řídit morálkou nebo tím, co se píše v Bibli a NEBUDEŠ vědět PROČ to vlastně děláš a jaké to má následky, nebudeš těžkým životním situacím VZDOROVAT a žít tak proaktivně, ale naopak jim PODLÉHAT.

POTLAČOVÁNÍM problému problém nevyřešíme. Byla by to slepá ulička, která by vytvářela dlouhodobý fyzický a emocionální stres (způsobující tak akorát nemoci). Pokud problém potlačíme a budeme předstírat, že neexistuje, můžeme vzít jed na to, že se objeví někde jinde v nějaké jiné formě…