Vzdorování

Vzdorování

Před tímto článkem doporučuju nejdříve přečíst článek „Žárovka“ v sekci „Vzdorování“.

Koncept „vzdorování“ patří mezi nejdůležitější na tomto webu a v našem (každodenním) životě vůbec. Je tedy nutné, abychom ho pochopili.

Co je to „vzdorování“?

• vědomí a činy, které jdou PROTI naší přirozené povaze

• energetická inteligence Prostředního Sloupce

• jediný prostředek, který máme v boji proti Satanovi

Vzdorování je, když máme touhu a schopnost něco udělat, ale neuděláme to (např. máme sto chutí dát někomu facku a víme, že by si ji onen člověk zasloužil, ale neuděláme to). Z toho vyplývá, že:

Vzdorování vede k naší transformaci!

Stejně jako musí léčící se alkoholik odolávat pití, musíme se i my na sebe dívat jako na léčící se egoholiky, kteří musí neustále vzdorovat různým pokušením a lákadlům.

Když vzdorujeme, pouštíme do vesmíru pozitivní energetickou inteligenci. Pokud však místo toho podlehneme Touze přijímat pro Sebe Sama, vytváříme tím ve vesmíru otřesy.

Vše si musíme zasloužit. Nikdo nechce zlatou medaili z mistrovství světa, když ani jednou nekopne do míče! Musíme si uvědomit, že na stříbrném podnose k nám nemůže přijít nic hodnotného. Když překonáváme svou negativní stránku a měníme se, dosahujeme ZÁSLUHY a tím prožíváme nebeskou energii Světla!

Je to opravdu ironie, že vědomým odmítáním toho, co si myslíme,
že chceme, odhalíme to, co opravdu chceme.
(Rav Berg)

Vzdorování vytváří Světlo

Pojďme se na koncept „vzdorování“ podívat trošku z jiné stránky než z té lidské. Země pluje v temnotě vesmíru, zatímco slunce na ni září svými paprsky. Přemýšleli jste někdy, proč je všude kolem Země tma? Proč je prostor mezi Zemí a sluncem ale i jinými planetami černý, když sluneční paprsky proudí (neustále) celým vesmírem?

Důvodem je, že zde není žádný odpor. V těchto prázdných oblastech vesmíru nedochází k žádným odrazům. Nic slunečním paprskům nevzdoruje. Sluneční světlo zůstává pouhým okem neviditelné, dokud nenarazí na fyzický objekt, v našem případě planetu Zemi, kde se pak odráží.

Tomuto aktu reflexe se říká REZISTENCE! Objekt odolává světlu. Odstrčí ho a tím způsobí, že se sluneční paprsky projeví (objeví se světlo).

A stejné je to i se vším ostatním. Sluneční světlo, hvězdné světlo, elektrické světlo i duchovní Světlo nelze odhalit do té doby, než dojde k odporu. Je to VESMÍRNÝ ZÁKON!

To stejné platí i u zvuku. Zvuk není slyšet, dokud ušní bubínek neodolá vlnám a netransformuje je na zvuk, který můžeme zpracovat.

Co „vzdorování“ není?

Vzdorování není něco, co praktikujeme kvůli sebezapření nebo abychom sami sebe mučili. Vůbec ne.

Vzdorování neznamená, že se rozhodneme naši touhu neuspokojit. Znamená to jen, že se na chvilku zastavíme a učiníme vědomé rozhodnutí. Omezením naší touhy jsme schopni reagovat PROAKTIVNĚ a svou proaktivitou aktivujeme a odhalujeme Světlo. Je třeba si uvědomit, že:

Nevzdorujeme proto, abychom dostali nějakou odměnu, ale abychom odhalili, co nám již patří!

Nástroj vzdorování NENÍ o tom, abychom si řekli: „Nechci přijímat.“ Jasně, že chceme. Jde jen o to, abychom se nesnažili přijmout vše najednou. Dám teď jednoduchý příklad s čokoládou. Miluju čokoládu, ale to ještě neznamená, že musím sníst deset tabulek. Naopak. Uvědomuju si, že poté, co jsem si dal dva kousky/dílky, je čas zabrzdit, protože kdybych takhle pokračoval dál, mohlo by mi být nakonec špatně.

Vzdorování neznamená, že musím přestat mít rád čokoládu. Nemusím se zbavovat nebo ignorovat touhu jíst čokoládu, jen se vždy rozhodnu kolik (jaké množství) přijímám.

Vzdorování neznamená vzdát se toho, co chceme. Vzdorování znamená
zbavit se způsobu, kterým onu věc chceme dostat.
(Rav Berg)

Vzdorování je relativní!

Reakce vůči každé osobě jsou relativní! Například reakcí jednoho člověka je promluvit a bránit se (když je konfrontován), zatímco od druhého člověka je vyžadováno, aby mlčel. To vše souvisí s naším tikunem.  Zatímco někdo z nás musí pracovat více (a nebýt tak líný), od někoho z nás se zase očekává, aby pracoval méně (případ workoholiků).

Buď příčinou, ne následkem!

V okamžiku, kdy odoláme reaktivní egocentrické reakci, najdeme své pravé „já“, svou PROAKTIVNÍ duši. To znamená, že v této konkrétní situaci najdeme Světlo a naplnění. Když naopak na situaci REAGUJEME, nejsme tvůrcem. Jsme jen pouhým efektem (následkem). Příčinou je osoba nebo situace, která nás přiměla reagovat. Pokud však reakcím odoláme, stáváme se PŘÍČINOU svých emocí a tvořitelem našeho vědomí.

Je mylné si myslet, že nám peníze a hmotný majetek automaticky
přinesou naplnění. Jediným činem, který dodává skutečné
uspokojení a naplnění, je vzdorování.
(Rav Berg)