Strach ze změny

Strach ze změny

Co nám brání v tom prožít šťastný a plnohodnotný život?

STRACH ZE ZMĚNY!

Připouštíme, že nejsme dokonalí a že máme své chyby, ale zároveň se BOJÍME ZMĚNY, která by vedla k jejich odstranění. Máme STRACH, že tak ztratíme svou identitu (své falešné „Já“), své kamarády a svou rodinu. Máme strach, že se nám budou lidé smát, ukazovat si na nás prstem nebo nás přinejmenším považovat za podivíny, hlupáky, naivní nebo blázny.

Máme STRACH z toho, že bychom pak museli vést jiný (lepší) život. Žijeme ve strachu opustit svá vyhřátá a pohodlná hnízda a vzlétnout do výšin nepoznané hřejivé lásky a osvobozující volnosti. Když se nad tím více zamyslíme, uvědomíme si něco naprosto šokujícího a sice, že…

Není to totiž tma, čeho se my lidé bojíme. Je to SVĚTLO!

Často říkáme:

„V práci mě to nebaví, asi někam odcestuju.“

„Pořád mě ta noha bolí, asi bych měl jít k doktorovi.“

„Musím začít držet dietu, už se na sebe nemůžu ani podívat do zrcadla.“

„S přítelem si nerozumím, je to pořád dokola, asi se s ním rozejdu.“

PROČ o těchto věcech jen mluvíme a něco ve svém životě nezměníme? CO nám v tom brání? Odpověď: POHODLÍ. Ačkoliv zažíváme určitou bolest, STRACH ze změny stále převažuje. Svým způsobem nám tento způsob života (ať už si to přiznáme nebo ne) stále VYHOVUJE.

Přesto, že nás náš současný stav bolí, pořád ho (často mylně) považujeme za méně bolestivý, než kdybychom provedli onu změnu. KDY tedy podnikneme kroky k nějaké změně? Odpověď je jednoduchá:

Až BOLEST, KTEROU ZAŽÍVÁME, překoná STRACH ZE ZMĚNY.

Otázkou ale zůstává, jestli opravdu chceme v životě dojít až do bodu, kdy prožijeme tak nesnesitelnou bolest, že se sami rozhodneme změnit nebo se naopak zachováme proaktivně a ušetříme si mnoho (zbytečné) bolesti…