Skutečný kamarád

Skutečný kamarád

Kdysi dávno někdo řekl, že má člověk štěstí, když má ve svém životě alespoň pět skutečných kamarádů. Na to mu Rav Berg odpověděl: „Ne, pleteš se. Člověk má štěstí, když má ve svém životě JEDNOHO skutečného kamaráda!“

Co přesně tím Rav myslel? K tomu, abychom tohle pochopili, musíme nejdříve ze všeho vědět, co přesně je tím „skutečným“ kamarádem myšleno.

Skutečný kamarád není někdo, kdo s námi chodí na fotbal, nákupy, večírky nebo do kina. Není to někdo, s kým se cítíme dobře, někdo, kdo nás udržuje v našem vlastním pohodlí. Skutečný kamarád je člověk, který:

• je na nás (neustále) napojen

• záleží mu na našem růstu a blahobytu

• schytal by za nás kulku do srdce (doslova)

• nás vyzývá (tlačí) k tomu, abychom byli lepším člověkem

• sám dělá maximum pro to, aby byl lepším člověkem

Když se na to podíváme více zblízka, zjistíme, že opravdu můžeme být rádi, pokud máme ve svém životě někoho takového. Bohužel realitou zůstává, že naprostá většina z nás nikoho takového mezi svými kamarády nemá…

Najít skutečného kamaráda je totiž požehnáním. Jedná se opravdu o zcela výjimečnou věc. Většina našich vztahů je bohužel velmi povrchních. Mnoho z nás vyhledává kamarády, kteří s námi souhlasí tzn. sdílí naše společenské, politické názory a kulturní postoje, smějí se spolu s námi nad vtipy a komediemi v televizi apod.

Tohle ale není skutečné kamarádství. Je to jen snaha si najít sobě rovného a někoho, kdo nám nebude „do ničeho kecat“ a chraň Bůh se nás snažit měnit! Je to jen snaha o to najít si někoho, kdo nám bude vyhovovat, kdo jen podpoří image toho, kým myslíme, že jsme. Ve skutečnosti ale takoví to lidé pak podporují pouze jednu věc a sice naše ego.

Skutečný test přátelství nespočívá v tom, jak moc někoho milujeme, když s ním
prožíváme to nejlepší období, ale v tom, jak moc někoho milujeme právě
v té chvíli, když už se k nám onen člověk nedokáže chovat hůř.

My lidé máme zkrátka tendenci vyhledávat vztahy, díky kterým se cítíme dobře. To je samozřejmě v pořádku (ještě abychom vyhledávali někoho, s kým je nám špatně). Je ale třeba si uvědomit, že pokud se nebudeme také snažit najít si kamarády, kteří nás vyzývají k práci na sobě a tlačí nás do další úrovně našeho duchovního růstu směrem k úspěchu a celkové prosperitě, nikdy ji nedosáhneme.

Občas zkrátka musíme slyšet: „Jsi skvělý. Mám tě rád a víš, že jsem tady vždy pro tebe, ale jsi sobecký, sotva kdy mě posloucháš a také bys měl udělat něco s tou tvou neustálou nedochvilností. Je třeba, aby ses podíval do svého nitra a začal na odstranění těchto věcí pracovat.“ Místo toho bohužel slyšíme spíše něco ve smyslu: „Všechno je v pořádku. Zůstaň takový, jaký jsi. Není třeba nic dělat. Takhle mi to vyhovuje.“

Skuteční kamarádi nezpůsobují, že se díky nim cítíme dobře.
Skuteční kamarádi nás vyzývají k tomu, abychom
vytěžili to nejlepší, co v nás je.