Sdílení

Sdílení

Co je to „sdílení“?

Většina lidí, když slyší slovo „sdílet“, si vybaví nějakou internetovou platformu, kde se lidé podělují o své myšlenky, názory, fotografie apod. V Kabale však sdílení znamená něco jiného. V prvé řadě je to vnitřní povaha bytí. Nejedná se o charitu, což je odlišný duchovní nástroj. Sdílející člověk se hluboce zavazuje k napojení se na Světlo. Tento člověk není zaměstnán sebou samým, ale ostatními lidmi. Člověk, který sdílí, žije proaktivně.

Sdílení se dost často plete s dáváním, ale musím upozornit, že se určitě nejedná o jedno a to samé. Můžeme dávat, ale pokud nepřijmeme, nesdílíme. Co přesně znamená SDÍLET velmi krásně ukazuje následující příklad:

Představ si, že jsi ve velké místnosti, kde jsou zhasnutá světla a všude jsou rozházené překážky skládající se z vysokých předmětů, do kterých můžeš narazit hlavou, nízkých předmětů, o které můžeš zakopnout a ostrých předmětů, které tě můžou poškrábat nebo pořezat.

Představ si, že spolu s tebou jsou v této místnosti zamčeny stovky dalších lidí. Všichni v místnosti drží nezapálenou svíčku. Samozřejmě, neosvětlená svíčka je k ničemu, takže když se snaží projít temnotou, při srážce se všemi překážkami klopýtají, padají a neustále si ubližují.

Všichni kromě tebe. Ty jediný máš svíčku zapálenou. Ano, možná tvá svíčka nevrhá hodně světla, ale pomáhá ti vyhnout se většině těch ošklivých ostrých překážek. Jednou za čas do nějaké narazíš, ale jsi na tom pořád lépe než kdokoli jiný.

Přirozeně se o svou svíčku nedělíš. Uvědomuješ si ale, že toto tvé sobectví ti v ničem nepomůže a rozhodneš se zapálit svou svíčkou svíčku někoho jiného. Poté si uvědomíš něco docela úžasného. Poté, co jsi pomohl zapálit jinou svíčku, z té tvé žádné světlo neubylo. Sdílením nedošlo k žádnému úbytku, ba naopak! Toto uvědomění tě motivuje k opětovnému sdílení, načež si uvědomíš další úžasnou věc a sice, že zvyšující se počet zapálených svíček v místnosti pomáhá vidět nejen ostatním, ale i tobě!

Brzy i ostatní lidé, se kterými jsi sdílel svůj plamen, uznají výhodu sdílení svých svíček. Najednou více a více lidí chodí a zapalují všechny ostatní nezapálené svíčky. Jak probíhá více sdílení, v místnosti se objevuje více a více světla a než se naděješ, v místnosti je tolik světla, že všechny ty ošklivé předměty jsou najednou plně viditelné. V tu chvíli všichni přestávají zakopávat, padat a ubližovat si. V místnosti, kde vládnul chaos nastává absolutní pořádek. A to všechno kvůli sdílení světla mezi sebou.

Touha sdílet

Touha sdílet je již v nás! S touhou sdílet se rodíme. Jediné, co musíme udělat, je jen vypnout naše ego. Musíme odstranit všechny clony (závěsy), abychom ke Sdílení získali přístup.

Ačkoliv jsme se narodili s touhou sdílet, nesmíme zapomínat, že smysl naší existence spočívá především v tom abychom PŘIJÍMALI! Nesmíme jen zapomínat, že musíme přijímat za účelem SDÍLENÍ, nikoliv pro sebe samotné a v tom je onen podstatný rozdíl!

Touhu přijímat za účelem sdílení možná nejlépe charakterizuje žena,
která přijímá mužské semeno, aby porodila a poskytla život.
(Rav Berg)

Proč je důležité sdílet?

Sdílení není důležité, protože nám umožňuje vykonávat dobré skutky nebo aby se na nás ostatní dívali jako na vyspělé spirituální bytosti. Vůbec ne. Sdílení je důležité, protože tím, že se transformujeme, získáváme radost a naplnění, které je SKUTEČNÝM ÚČELEM našeho života.

Pravý smysl sdílení

Když sdílíme, musí to být pro jeden jedinečný účel a sice abychom PŘIJALI ENERGII. Není to peněžní odměna ani chvála, čest, uznání nebo pocity ospravedlnění. Naším jediným cílem je přijímat energii, která SNIŽUJE VLIV NAŠEHO EGA. Sdílející činnost je pro NAŠE VLASTNÍ DOBRO.

V podstatě nepomáháme ostatním ani nikomu neprokazujeme laskavost. Nemůžeme změnit svět. Můžeme změnit jen sebe – a TO je to, co mění svět! Když tedy dáváš někomu jinému, ve skutečnosti dáváš SÁM SOBĚ. Jen sobě! Druhé osobě nedáváš nic.

Takže ve své mysli, když sdílíš s kýmkoli, musíš si uvědomit, že PŘIJÍMÁŠ a že to, co skutečně hledáš, je energetická síla, která vyhladí část tvého ega, protože ego je to, co způsobuje veškerou tvou bolest a všechnu bolest v tomto světě. A vždy když tato energetická síla odstraní část tvého ega, pocítíš naplnění.

Sdílení se od nás očekává

Toto je jedno ze základních pravidel Kabaly: Pokud na tomto světě obdržíš cokoli, čeká se od tebe, že budeš sdílet. A nejedná se o podmínku, kterou se zabývají filozofové, ale o podmínku, která se nachází v naší povaze a v samotné DNA vesmíru.

Co se děje, když sdílíme?

Příjímání je rysem, který v prvé řadě vytvořil mezeru mezi námi a Světlem. Když však sdílíme (až do té doby, než to začne bolet), pak se sjednocujeme s Bohem a stáváme se jím. Nyní můžeme dosáhnout čehokoli a přijmout cokoli.

To se samozřejmě snadněji řekne, než udělá. Jedna věc je pochopit tuto myšlenku a zcela jiná věc je ji aplikovat do svého života a žít jí v tomhle sobeckém světě, kde jsme neustále vedeni k tomu, že pokud chceme něčeho skutečně dosáhnout, musíme šlapat po ostatních lidech a drát se v davu dopředu.

Prostřednictvím Touhy Sdílet vytváříme spřízněnost
a skrz spřízněnost odhalujeme Světlo.
(Rav Berg)

Sdílení není o etickém chování. Je to pouze o chamtivosti. Chamtivosti po duši!

Pokud sdílíš jen část svého láskyplného potenciálu a zbytek zadržuješ, ostatní lidé budou reagovat tak, že se budou chovat stejně jako ty.

Pokud sdílíš a stále se cítíš smutně nebo špatně, sdílíš buď nedostatečně nebo špatně.

Sdílením neprokazuješ druhé osobě laskavost. Ano, je to opravdu velký paradox, ale je to tak. Laskavost prokazuješ především sám sobě! Tím, že jsi chamtivý a lačný po Světle Stvořitele, vyháníš své ego z těla ven a děláš tak SVŮJ život lepším.

Z kabalistického hlediska je sdílení PŘIJÍMÁNÍ. Když sdílíme, můžeme mít dojem, že se něčeho vzdáváme, ale ve skutečnosti vytváříme tok energie z duchovního světa, který nejen že naši ztrátu nahradí, ale totálně nás naplní.

Jak poznám, že sdílím?

Jedním vodítkem proto, abys poznal, že skutečně sdílíš je, když ti každá buňka ve tvém těle říká, abys nesdílel. Následujících 7 otázek ti může pomoct k tomu, abys zjistil, odkud pocházejí tvé skutečné úmysly. Buď k sobě upřímný a zkus si na ně odpovědět:

1. Očekávám něco na oplátku?

2. Dělám to pro vřelé a příjemné pocity, které mi to dává?

3. Dělám to, abych dostal více „lajků“?

4. Dělám to z pocitu provinění?

5. Jak snadné pro mě sdílení je?

6. Přemýšlím o tom, co je pro toho druhého nejlepší?

7. Přistupuju ke sdílení s nadšením nebo to beru jen jako povinnost (jako další položku na seznamu úkolů)?

Oběti sdílení vs. Služebníci sdílení

Oběťmi sdílení jsme pouze tehdy, když tak činíme z povinnosti. Michael Berg zdůrazňuje: „Existuje mnoho lidí, kteří dávají svým dětem, manželovi nebo přátelům, protože se cítí povinni tak činit, i když ve skutečnosti nechtějí. Takoví lidé jsou OBĚŤMI sdílení.“

Když se staneme oběťmi sdílení, můžeme se cítit vyčerpaní, smutní nebo rozčilení. Je škodlivé sdílet s ostatními, když máme pocit, že nemáme co dát. Ti, kdo dávají s otevřeným srdcem bez jakýchkoli otázek a váhání, jednají ze skutečné nezištnosti. Takoví lidé jsou SLUŽEBNÍKY sdílení.

Sdílení nesnižuje zdroj!

Mohlo by se zdát, že zdroj sdílení (které je jediným aspektem, kterým nám Bůh dává o sobě vědět), ze kterého sdílení vychází, je v procesu snížen. Není divu, koneckonců, tak to v hmotném světě funguje: pokud do sklenice nalijeme půl láhve vody, bude v láhvi méně než dříve. Láhev je neživá, a přestože obsahuje určitou malou touhu přijímat (bez níž by nemohla existovat), nemá sílu čerpat metafyzickou energii pro sebe. Když sdílí, je tedy její obsah zmenšen.

Bůh se sdílením s námi nezmenšuje!

Představ si svíčku. Plamen svíčky může zapálit nekonečné množství dalších svíček, aniž by se sám zmenšil. Ano, jistě, pravdou je, že čím déle bude ona svíčka hořet, tím menší bude, ale k tomu dochází pouze proto, že fyzická svíčka (vosk, knot) je pouhým „tělem“ nebo tzv. „dopravním prostředkem“, kterým je Světlo přenášeno.

Samotné Světlo zůstává konstantní. Je to proto, že Světlo nepatří do žádné ze čtyř úrovní existence – neživé, rostlinné, zvířecí ani lidské. Stejně jako elektřina je přirozenou silou a zdrojem energie.

9 principů duchovního sdílení

1. Stát se sdílející bytostí neznamená měnit ostatní.

2. Dej lidem prostor.

3. Dávat rady je náš zlozvyk. Veď příkladem!

4. Měj soucit.

5. Poskytuj bezpodmínečnou lásku.

6. Odpřáhni se (nemůžeš ovládat, jak se věci vyvíjejí).

7. Měj jistotu ve Světle.

8. Poslouchej, vnímej a buď přítomný.

9. Zeptej se sám sebe: Pomáhám tomu člověku nebo mu ubližuju?