Puzzle

Puzzle

Jako individuální lidské bytosti máme duální povahu: skládáme puzzle a SOUČASNĚ jsme jedním z těch kousků. Musíme zjistit jednak kam patříme my sami a také kam patří všechny ostatní kousíčky. Je jedno jak dlouho nám to bude trvat, je jedno kolikrát se spleteme a kolik chyb uděláme, ale musíme se naučit vidět mezi svými vlastními zájmy a zájmy všech ostatních lidí kolem nás JEDNOTU. Jsme součástí jedné velké Duše, která byla roztříštěna (Velký Třesk) a musí být znovu složena dohromady.

O pár století zpět jsme tomu my lidé věřit nemuseli. Neměli jsme dostatek informací, byla to doba, kdy byla tato hluboká moudrost všem skryta. Podívejme se ale na dnešní dobu: tato moudrost konečně (po dvou tisících letech) vyplouvá na povrch. V dnešní době už dokonce nemusíme být „věřící“, dnes nám už každý moderní vědec řekne, že je VŠE navzájem propojeno, to znamená, že když ublížíme jakémukoli člověku na zeměkouli (soused, rodič, cizinec, nepřítel), ubližujeme tím vlastně sami sobě.

Jsme JINÍ, abychom zjistili, že jsme ve své podstatě STEJNÍ.

Zažíváme CHAOS, abychom mohli dosáhnout ŘÁDU a STABILITY.

Mluvíme JINÝMI jazyky, abychom našli ten SPOLEČNÝ.

Jsme ODDĚLENI, abychom mohli najít JEDNOTU.

Děje se nám ZLO, abychom se mohli rozhodnout pro DOBRO.

UMÍRÁME, abychom nakonec žili VĚČNĚ.

NEZNÁME, abychom zjistili, že VÍME.

Zažíváme BOLEST, abychom NEOPAKOVALI naše CHYBY.

NENÁVIDÍME, abychom se naučili MILOVAT.

Jsme naprosto SLEPÍ, abychom se naučili VIDĚT.

Vesmírné puzzle bylo ROZLOŽENO, abychom se ho naučili SLOŽIT.