Přijímání

Přijímání

Celá naše společnost je založena na myšlence, že přijímání je základem štěstí. Kabala nám ale říká, že je to iluze. To, co opravdu chceme a potřebujeme, není ani více hmotných statků, ani více vzrušení, ani větší smyslné potěšení. Není samozřejmě důvod těmito věcmi pohrdat, ale je třeba si uvědomit, že jsou povrchní ve srovnání s naší nejhlubší a nejautentičtější touhou, která spočívá v naplnění, které vychází z našeho spojení se Světlem.

Každý z nás touží po absolutním naplnění, na tom se asi můžeme shodnout. My všichni chceme přijímat a být maximálně šťastní. Tohle se nám nedá vyčítat už jen z toho důvodu, že je to naše podstata. Ano, přesně tak. V článku „Stvoření světa“ jsem psal o tom, že když jsme byli my lidé stvořeni, byli jsme stvořeni jako TOUHA PŘIJÍMAT. Tohle je naše jádro, naše DNA. Bylo by tedy velmi naivní a nelogické, kdyby se nám to někdo snažil vyčítat. Do tohoto bodu můžeme být absolutně v klidu.

Tak kde je tedy problém? Problém se nachází ve ZPŮSOBU, kterým přijímáme! Existují tyto dva základní způsoby, jak něco v životě přijmout:

Touha přijímat pro SEBE SAMA
a
Touha přijímat za účelem SDÍLENÍ

Pokud přijímáme pro Sebe Sama, tedy sobecky, je to jako bychom přímo spojili v baterii pozitivní a negativní pól. Jelikož nepoužíváme svobodnou vůli (vlákno), tedy nevzdorujeme tomuto přímému spojení, dochází ke zkratu a žijeme tak dlouhodobě ve tmě.

Přijímat bez sdílení je jako vrhnout dehydratovaného muže
doprostřed rozbouřeného moře. Ačkoli zoufale potřebuje vodu,
její nadbytek ho nakonec utopí.
(Zohar)

Podle Kabaly člověk přijímá tím, že nepřijímá. Jedním z klíčů k přijetí všeho je tedy ochota se čehokoli vzdát aneb jak říká jeden kabalista:

Když něco obdržíš (někdo ti dá třeba napít, když máš žízeň), musíš mít vědomí nastaveno na: „Po ničem netoužím.“ Pokud dostaneš něco, co si myslíš, že si zasloužíš, je to velký problém.