Příčina a Následek
Příčina a Následek
Jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě je pochopit zákon příčiny a následku aneb to, co vydáváme, dostáváme zase zpět. Každý pozitivní čin, stejně jako každý negativní, se nám vrátí zpět. Náš svět je tedy naprosto spravedlivý.
Co způsobuje to, že tento zákon neznáme a tudíž v něj nevěříme?
ČAS. Ten nám stojí v cestě. To on způsobuje, že je výsledek našich činů opožděn. Vlivem existence času si myslíme, že dobré skutky nejsou patřičně odměněny a že zlé skutky nejsou naopak potrestány. Tato mezera mezi příčinou a jejím následkem nám brání vidět spojitost mezi událostmi v našem životě. To, že jsme něco „zasadili“ dnes a čekáme, že to „vyroste“ zítra ještě neznamená, že to nevyroste nikdy. Čas vytváří iluzi chaosu, ačkoliv ve vesmíru funguje naprosto dokonalý řád.
Občas se dokonce stane, že uděláme něco pozitivního a následně se nám stane něco negativního nebo naopak uděláme něco negativního, ale jsme překvapivě pozitivně odměněni. Jak je to možné? Je to proto, že se každý následek našeho činu projeví po různě dlouhé době od příčiny. Ze situací výše uvedených pak dochází k iluzi, že je život nespravedlivý, že se dobro nevyplácí a že zločin zůstává nepotrestaný – a to všechno proto, že my lidé nerozumíme povaze času a duchovnímu zákonu příčiny a následku.
Můžu Vás však ujistit, že tento zákon funguje dokonale. Pro větší pochopení přidám příklad: Představ si, že stojíš před zrcadlem a pohneš hlavou doleva. Tvůj odraz pohne hlavou také doleva (nikoliv doprava, nahoru, dolů, dopředu nebo dozadu). Je to zákon, který nejde obejít.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Jablko vs. Pomeranč
Boží mlýny melou … Čím, kdo zachází, tím také … Kdo jinému jámu kopá … Ano, tyhle fráze známe všichni a docela často je používáme. Pojďme si ale nalít čistého vína. Kdo z nás je o jejich pravdivosti přesvědčen naprosto? Je to ale stejné jako s jablkem. Pokud zasadíme semínko jablka, vyroste jabloň. Pokud zasadíme semínko pomeranče, jabloň nikdy nevyroste. Je tedy naivní se domnívat, že ze semínka jablka vyroste pomerančovník.
Zákon příčiny a následku funguje takto:
Pokud dnes spácháme nějaký negativní čin, vyšleme tím negativní energii, kterou může obdržet někdo na druhé straně zeměkoule. Na oplátku bude tento člověk popouzen k negativnímu činu, který se bude (ve formě příčiny a následku) dále šířit po světě, a to až do té doby, než se k nám vrátí zpět. Možná se vrátí už zítra, možná za deset let, možná až v příštím životě, ale vrátí se zpět k původci tehdejšího činu. Takový je zákon.
Náhoda neexistuje!
Zdánlivě náhodné okolnosti událostí v našich životech jsou ILUZE.
Je třeba, abychom pochopili, že tento systém je dokonalý a že by vesmír
nikdy nedovolil, aby nám bylo ublíženo bezdůvodně.
Příčina je výš než následek
Příčina je vždy výš než Následek už jen proto, že byla první. Jinými slovy, semínko je mocnější než strom, protože to ono určuje, jakou kvalitu a sílu bude strom nakonec mít. Pokud je semínko (příčina) slabé, bude slabý i strom (následek).
Přistihl ses někdy při těchto větách?
• Proč zrovna já?! Co jsem komu udělal?!
• Mám já to zapotřebí?!
• Bože, za co mě trestáš?
• Ten svět je ale nespravedlivý.
• Život není fér.
• Kdyby Bůh existoval, tak by tohle nedovolil.
• To mám ale zase jednou den blbec!
• Já jsem ale smolař!
• Proč mi byl nevěrný? Vždyť já ho tak milovala …
• Já volit nejdu. Stejně se nic nezmění.
• To je ale náhoda, že vylosovali zrovna jeho. Já to nechápu! Z tolika lidí …
Pokud ano, znamená to, že nechápeš zákon Příčiny a Následku! A čím více tato slova opakuješ, v tím větší iluzi žiješ.
Sněhová vločka nikdy nespadne na nesprávné místo.
To tys mi to udělal!
Přistihl ses někdy při těchto větách? Tys mě teda naštval!, Nemůžu uvěřit co jsi mi provedl!, Zklamal jsi mě., Já se omlouvám, ale ujel mi autobus., Sněžilo a proto jsem uvízl v dopravě a nemohl přijít. Pokud ano, je to úplně stejné jako bys řekl: To ne já, to TY jsi příčinou mého života! Já jsem jen následek, pouhá loutka, která s tím nemůže nic dělat! Těmito větami říkáme, že nemáme absolutně žádnou kontrolu nad svým životem (realitou, ve které žijeme) a že se nám věci jen dějí, čímž se natrvalo odpojujeme od Světla.
Převzetí zodpovědnosti
Co si tedy z tohoto článku odnést? Že je třeba, abychom za všechny své činy převzali zodpovědnost! Nebudu vám nic namlouvat, je to jedna z nejtěžších věcí v našem životě. Musíme si připustit, že to MY jsme příčinou. Že to MY sami jsme vlivem našich předešlých činů (provedených ať už vědomě či nevědomě) pozvali do svého života lidi a situace, kterým teď musíme čelit.
Jakmile se začneme přesouvat z tohoto módu „následku“ do módu „příčiny“ (tedy blíž ke Světlu), pochopíme jednu důležitou životní lekci a sice, že je svět absolutně spravedlivý a pokud je někdo, kdo nám ubližuje, jsme to jen my sami.