Příběh

Je znám příběh o zázračném muži. Dělání zázraků bylo způsobem jeho života. Jeho dny byly stráveny modlením se pro nemocné a meditováním nad jejich uzdravením. Jednoho dne na jeho dveře někdo zaklepal. Stál tam muž, který se zeptal: „Mohl byste mi pomoct? Můj syn leží nemocný v posteli. Musí existovat způsob, jak ho postavit zase na nohy. Prosím, pojďte se mnou.“ Mudrc souhlasil a slíbil, že se pokusí udělat, co bude v jeho silách. Následoval tedy muže k němu domů. Vstoupil do pokoje jeho syna a začal se modlit.

Po několika hodinách strávených u postele onoho malého chlapce intenzivním modlením a meditováním a propocením svého oděvu, šel za otcem a říká: „Je mi líto. Zkusil jsem všechno. Není nic, co bych mohl udělat k záchraně vašeho syna.“ Otec byl velmi zdrcen. Ve své bolesti usedl na koně a začal se jako blázen prohánět po okolí. Najednou za sebou uslyšel běžet tryskem dalšího koně. Byl to onen mudrc. Muž, pln nadšení, se ho zeptal: „Dostal jste odpověď na své modlitby? Je pro mého syna nějaká naděje, zázrak?“

Jeho hlava však poklesla. „Ne, je mi líto. Nic se nezměnilo.“

„Tak proč jste za mnou celou tu cestu uháněl?!“, začal na něj okamžitě muž křičet.

Mudrc odpověděl: „Když vám nemůžu nijak jinak pomoct, jediné, co můžu ještě udělat, je brečet s vámi.“

Oba muži seskočili ze svého koně, posadili se spolu u kraje cesty a plni smutku a slz v očích brečeli nad ztrátou syna. 

POINTA: Občas, když nevíš, co dělat nebo co říct, pomůže jen být v přítomnosti onoho člověka. Naším úkolem není vždy jen zbavovat ostatních jejich bolesti. Občas postačí, když dáme druhému člověku nějakým způsobem vědět, že v tom není sám. Celá pointa tohoto příběhu spočívá v tom, že mudrc nepřestal onomu muži pomáhat, i když se už zdálo, že neexistuje žádná naděje.