Příběh

Žil byl jeden slavný rabín, který byl znám pro své nadpřirozené schopnosti. Jednoho dne ho z nedalekého města navštívil jeden statkář a řekl: „Rabíne, slyšel jsem o tvé schopnosti cestovat v čase a přesouvat se přes oceány rychlostí blesku, ale vlastníš také jednu schopnost, za kterou bych dal nevím co, jen abych ji vlastnil taky. Je to tvá schopnost mluvit se zvířaty. Myslíš, že by bylo možné, abys mě tuto úžasnou dovednost naučil?“

Rabín chvilku přemýšlel a pak řekl: „No, možná bych tě ji mohl naučit, ale jsi si jistý tím, že je to opravdu to, co se chceš naučit?“

„Ano, určitě ano“, řekl statkář. „Neexistuje nic, co bych si přál víc než mluvit se zvířaty. Prosím tě! Jestli je to ve tvé moci, nauč mě prosím tě jazyk všech zvířat!“

Rabín tedy souhlasil. Lekce nakonec trvaly daleko méně, než si statkář původně představoval. Za velmi krátkou dobu se vrátil domů, připraven mluvit s divokými zvířaty, která žila poblíž jeho domu. Byl doma sotva hodinku, když tu najednou zaslechl hlas ptáka, jehož hnízdo bylo nedaleko dveří jeho domu.

„Je mi velkým potěším, že se mohu s tebou seznámit“, řekl pták, „musím ti ale říct něco velmi důležitého a závažného. Je mi to líto, ale zítra ti někdo vyloupí dům. Nedávno jsem slyšel nějaké lupiče, jak to plánují.“

Na základě toho, co si statkář právě vyslechl, podniknul řádné kroky k tomu, aby tomuto vykradení předešel. V křoví okolo domu rozmístil alarmy a také si proti lupičům koupil i pistoli.

Další den lupiči samozřejmě přišli, ale poté, co spustili alarm a poté, co na ně statkář vystřelil několikrát ze své pistole, dali se rychle na útěk. Statkáři se velmi ulevilo a šel spokojeně spát.

O pár dní později, když byl statkář na své obvyklé procházce kolem řeky, skočila mu do cesty žába a velice naléhavě na něj začala chrlit: „Statkáři, pokud nic rychle nepodnikneš, stane se něco hrozného! Dostalo se ke mně, že bude tvůj dům spálen na popel a způsobí to jiskra z ohně ve tvém krbu!“ Poté, co žába statkáři tuhle informaci sdělila, skočila zpět do vody.

Statkář utíkal rychle domů, prohlédl pečlivě svůj krb a zjistil, že nebezpečně blízko něj se nacházejí noviny, které měl připraveny na podpalování. Dal je tedy pryč od krbu a jistý svým bezpečím rozdělal oheň a usnul ve svém křesle a spal až do rána.

Mezitím uplynul týden. Jednoho rána vyšel statkář před dům pro své ranní noviny. Najednou se na stromě objevila veverka, která na statkáře spustila: „Myslím, že dneska nebudeš mít moc času číst noviny statkáři. Dnes nadešel tvůj čas a ty musíš tento svět opustit.“

Statkář byl v šoku! Jak je to možné? Všechno, co mu dosud zvířata řekla, se však vyplnilo. Zděšený statkář se tedy rozběhl k rabínově domu, aby zjistil, co tahle předpověď vlastně znamená. Když konečně dorazil na místo, informoval rabína o tom, co se všechno stalo a co mu naposledy řekla veverka.

Rabín však smutně zakýval hlavou. „Bohužel není nic, co můžu udělat. Jak víš, já jsem zrovna nejásal, když jsem tě měl začít učit řeči zvířat a teď vidíš proč. Je pravda, že ti zvířata pomohla od závažných problémů a zachránila tě před zkázou, ale zároveň je pravda, že tyto problémy byly do tvého života dány proto, aby ti pomohly růst a duchovně se posunout. Teď se tu duchovní práci, které ses vyhnul a která nebyla vykonána, budeš muset naučit ve svém příštím životě.“