Příběh

Podvod ve firmě

Michael vlastnil malou firmu přímého prodeje s kancelářemi v různých městech severní Ameriky. Po jedné z finančně nejúspěšnějších čtvrtletních obdobích v historii společnosti, odjel Michael spolu se svou ženou a dětmi na desetidenní dovolenou do Miami.

Hned první den po příjezdu z dovolené přišla do Michaelovy kanceláře účetní a se značným znechucením vysvětlila, co se během jeho nepřítomnosti stalo. Jeden z firemních manažerů, který vykázal významný zisk z prodeje, tyto peníze už na účet firmy nepřevedl. A co hůř, tento manažer byl ten nejlepší, kterého firma kdy měla.

„Kolik nám chybí?“, zeptal se Michael.

Jeho účetní těžce polkla a řekla: „$150,000.“

Michael si nalil sklenici vody a napil se. Jak teď na to vzpomíná: „V ten okamžik jsem musel provést důležité rozhodnutí a musel jsem ho provést rychle. Mohl jsem si vyzkoušet to, co jsem učil na hodinách Kabaly nebo jsem se mohl na všechno vykašlat. Bylo to na mně.“

Michael se musel v ten moment rozhodnout. Měl by reagovat ve strachu, panice a hněvu? Nebo měl použít to, co se naučil a vybrat si proaktivní alternativu?

Michael se podíval na svou účetní a říká: „Ten manažer ty peníze nikdy neukradl. Žádné peníze nechybí.“

Pak dodal: „Člověk nemůže nikdy ztratit něco, co není skutečně jeho, a naopak ani nic získat. Ty peníze se někde ukážou. Pokud ne, nikdy moje být neměly.“

Michael na vzniklou situaci nereagoval, ale naopak do ní pouštěl proaktivní energii. A to byl klíč. Byl jsi jistý tím, že ať už to dopadne jakkoliv, bude to to nejlepší pro jeho pochopení a duchovní růst.

Jeho účetní pro jeho chování už takové pochopení neměla: „Takže to tady mám teda jen stát a nedělat nic? Neměli bychom zahájit vyšetřování? Chceme přece, aby naše firma fungovala, no nemám pravdu?!“

Účetní byla absolutně přesvědčena, že ty peníze byly ukradeny. Michaelovi trvalo asi hodinu, než jí přesvědčil připustit i jinou možnost.

„Zaprvé“, řekl, „chci, abys přijala možnost, že peníze nechybí. Zadruhé, pokud chybějí, pak ze širšího úhlu pohledu, nikdy naše být neměly. Pokud bychom o ně nepřišli teď, přišli bychom o ně jindy při jiné obchodní transakci nebo bychom vykázali nižší zisk než v předešlý rok. Jinými slovy, ať už se stalo cokoliv, bylo to správně. Musíme mít jistotu, že výsledek bude z duchovního hlediska pro firmu ten nejlepší. Jakmile tohle pochopíš a přijmeš, vrať se, prosím tě, ke své práci a pokračuj jako by se nikdy nic nestalo.“

Ačkoliv účetní úplně nechápala, o čem Michael mluvil, vrátila se opět ke své práci a dělala dál. Další den ráno za ní přišel Michael s novinou, že v bance ve Winnipegu v Kanadě se na účtu objevilo $88,000.

„Šeky jsme našli“, vysvětlila účetní, „ale stále chybí hotovost.“

Michael klidně odpověděl: „Hotovost se taky někde ukáže. Nikdo nám nemůže vzít něco, co je právem naše. A pokud se neukáže, nemá být naše.“ Michael se opět snažil vpouštět do situace proaktivitu a nebýt tak jejím otrokem.

Jak se později ukázalo, onen manažer opravdu zamýšlel dané peníze vzít, ale nakonec si to rozmyslel, zavolal Michaelovi a přiznal se.

Michael později řekl: „Není pochyb o tom, že hlavní roli u vyřešení problému u mě hrál základní kabalistický princip jistoty. Předtím než jsem začal studovat Kabalu, bych byl na toho manažera poslal dva chlápky s baseballovými pálkami, aby z něj vytřískali duši. Pravděpodobně by ho ale nikdy nenašli a mi by stále chybělo přes $100,000. Můj tlak by vystřelil do oblak a já bych dál žil život s negativními pocity nenávisti a pomsty. Naštěstí jsem od tohohle všeho osvobozen.“