Příběh

Tento příběh je o muži, který jde pozdě na jednu z nejdůležitějších schůzek svého života. Přijede na parkoviště, ale nemůže najít žádné místo k zaparkování. Nervózně rozhodí ruce a říká: „Bože, jestli zařídíš, abych měl místo na zaparkování, půlku toho, co dnes vydělám, dám na charitu.“

Sotva muž dokončí větu, všimne si, že někdo před ním odjíždí pryč. Podívá se zpět nahoru k nebi a říká: „Tak v pohodě, už nemusíš, zrovna jsem jedno našel.“

POINTA: Když máme to, co chceme nebo potřebujeme, myslíme si, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Bereme vše tak nějak automaticky. Pokud zažíváme bolest nebo nějakou nesnáz, jsme schopni začít prosit i Boha, ve kterého možná ani nevěříme. Když nám to „náhodou“ vyjde, vracíme se do svého ignorantského způsobu života …