Příběh

Boháč a jeho synové

Žil byl jeden bohatý muž, jemuž zemřeli synové. Jak truchlil, šel za jedním kabalistou pro radu. Moudrý muž mu řekl: „Založ si charitativní fond. Snad tě Bůh, přes tvou štědrost k druhým lidem, obdaruje více dětmi.“

Muž si vzal radu k srdci a začal půjčovat peníze všem chudým lidem ve městě. Po třech letech se mu na Šabat narodil syn. Muž tak dál pokračoval ve své štědrosti k chudším lidem a po několika letech se mu narodili další synové. Poté ho však celá tato laskavost a štědrost začala unavovat, přišel tedy za svým učitelem a zeptal se ho, jestli by touto prací nemohl pověřit někoho jiného. Mudrc si ho vyslechl a souhlasil.

Další den se muž objevil u učitele znovu. Celý v šoku mu začal vyprávět, co hrozného se stalo: Uprostřed noci se jeden z jeho synů udusil. Začal tedy mudrce úpěnlivě prosit o to, aby mohl být za poskytování charity opět zodpovědným.

POINTA: Tady vidíme, že sdílením můžeme odstranit souzení, které je pro nás nachystáno. Tím, že nesdílíme však nemáme proti rozsudku, který byl nad námi vynesen, žádnou moc. Zásada „Miluj bližního svého“ nemá být hezká a morální idea, ale spíše skrytá formule pro naplňující život bez chaosu a bolesti.

Žít tímto ideálem naplno se myslí žít celou Biblí. Tento příběh nám ukazuje, jak krátkozrací dokážeme občas být a jak rychle zapomínáme. Bohatý muž cítil potřebu být nápomocný a štědrý jen po tak dlouhou dobu, co zažíval nedostatek. Když ale dostal požehnání v podobě narození dětí, už nutnost sdílet necítil.