Před smrtí

Před smrtí

Když umíráme, naše tělo slábne a slábne, až nakonec zemřeme. S naší duší je to však přesně naopak. Když tělo oslabuje, naše duše je stále silnější a silnější. Proč? Protože již není omezená tělem.

30 dnů před svou smrtí už člověk ví, že zemře. Ať už si to uvědomuje nebo ne, jeho duše už má jasno. Posledních 30 dnů našeho života je pak už neodvratitelných.

Jak už jsem se zmínil, nehledě na to, zda si dotyčný člověk uvědomuje nebo neuvědomuje, že již brzy zemře, existuje pár věcí, podle kterých to lze poznat:

Většinou to jde poznat tak, že se začne chovat divně. Začne například mluvit o velkém dědictví, když nic nemá, světě tam „nahoře“ nebo říká nelogické věci (např. když jsme u něj na návštěvě, zeptá se nás, jestli u něj přespíme, i přesto, že jsme nikdy dříve u něj přes noc nezůstali apod.).

Velmi často se také stává, že když má člověk zemřít, začne snít o svých mrtvých rodinných příslušnících (přijdou ho ve snu navštívit například jeho rodiče).

Další věcí, podle které poznáme, že se blíží náš život ke konci, je, když přestaneme vidět svůj vlastní stín.

Když se blíží čas, kdy má člověk zemřít, na světě se třicet dní
prohlašuje, že přišel jeho čas zemřít. I ptáci na nebi to hlásají,
a je-li to duchovně vyspělý člověk, je to hlášeno po dobu třiceti dnů
i mezi duchovně vyspělými v Rajské zahradě.
Celých těchto třicet dní z něj duše každou noc stoupá, aby šla nahoru
a dívala se na své místo v onom světě, ale dotyčný o tom neví,
ani se o to nestará, ani nemá kontrolu nad svou duší během těchto
třiceti dnů jako předtím. Rav Yehuda řekl: Na začátku těchto třiceti
dnů je stín člověka zatemněn a tvar stínu není vidět na zemi.
(Zohar)