Obviňování

Obviňování

Jeden ze základních kabalistických principů zní: NIKDY a za žádných okolností neviň ze své situace ostatní lidi nebo externí události!

Za všechno si můžeme sami!

Musíme pochopit, že MY SAMI jsme tvůrci naší vlastní reality. Pokud je naše realita jakkoli neuspokojivá nebo chaotická, není NIKDO (kromě nás samotných), koho bychom z ní mohli vinit. Nic se nám neděje. Dějeme se sami sobě. Pokud nejsme spokojeni, znamená to, že jsme si onu situaci sami způsobili.

Co se děje, když obviňujeme?

Pokud někoho nebo něco z něčeho viníme, pak to něco nebo někdo je PŘÍČINOU a my jsme pouhým NÁSLEDKEM! Je to jako bychom říkali: „To on/ona/oni jsou příčinou mého problému! Já jsem pouze jeho následkem, pouhou loutkou, která s tím nemůže nic dělat!“

Obviňováním nic nezískáme. Pokud říkáme, že za nic neneseme odpovědnost, děláme ze sebe bezmocnou OBĚŤ. Ztrácíme možnost s danou nepříznivou situací něco udělat. Naše schopnost pozitivně ovlivnit situaci se postupně snižuje, až nakonec zmizí úplně.

Vinit někoho nebo být na někoho naštvaný je jako vypít jed a čekat až ta druhá osoba zemře.

Když někoho nebo něco viníme, nemůžeme pokračovat ve své duchovní práci do další úrovně.

Častokrát rádi ukazujeme prstem na to, co špatného se děje s našimi kolegy, manžely nebo sousedy, ale to, co si už neuvědomujeme je to, že když ukazujeme jedním prstem na ostatní, tři prsty ukazují na nás!

Je lákavé obviňovat z našeho chaosu ostatní, ale tohle nás posune jen špatným směrem. Podstatou skutečné transformace je stát se ODPOVĚDNÝM za všechno, co se nám děje!

Různé projevy obviňování

Některé projevy obviňování mohou být docela skryté. Například, pokud nám někdo poničí auto vlivem své neopatrné jízdy, NAŠTVEME se na něj. Pokud nám však auto poničí počasí (např. ledové kroupy), jsme z toho spíše SMUTNÍ. Najednou to vypadá, že pokud nejsme naštvaní, nic a nikoho z naší situace neviníme, pravdou však zůstává, že v obou situacích jsme pouhými loutkami, které ukazují prsty směrem ven (nikoli dovnitř).

Dobře. Co teda s tím?

Nejdříve ze všeho je třeba si uvědomit, že TY SÁM jsi příčinou všeho, co se ti v životě děje! Už tato myšlenka ti dovolí se dostat přes obviňování ostatních lidí a situací z toho, že ti něco chybí, že ti někdo něco dluží, že se ti něco nepovedlo nebo že jsi něčeho nedocílil.

Místo své oblíbené věty: „Proč zrovna já?“ se zkus spíše zeptat:

„Proč tato situace přišla do mého života?“

„Jak se můžu z této situace poučit? Jak můžu růst?“

„Co můžu udělat pro to, aby se tato situace už neopakovala?“

Nezapomeň. Jsou dvě cesty, kterými můžeš jít: buď uznáš svou chybu a změníš se nebo se budeš před pravdou i nadále schovávat a vinit ze všeho ostatní.

Dokud je obviňování součástí tvého pohledu na svět,
sám sebe odpoutáváš od opravdové radosti.

PŘÍBĚH: https://chcesvedetpravdu.cz/pribeh-vymol-na-silnici/