Karma

Karma

Co je to „karma“?

Karma je zákonem příčiny a následku aneb co zaseješ, to sklidíš. Jednodušeji to říct nejde. Nás svět je absolutně spravedlivý. Každý pohyb, každé mrknutí oka, každá myšlenka, každé slovo a čin má svůj následek. Většina lidí by ale chtěla, aby mizera, který jim ukradl anténu u auta, byl o pět minut později chycen a aby zkorumpovaný politik skončil v base, pokud možno ještě během volebního období.

Tak to ale nefunguje. Je zde tzv. KARENČNÍ DOBA – to je doba, která je nám dávána na to, abychom svými činy svou „špatnou“ karmu opět napravili. Pokud tuto možnost nevyužijeme, pokud tedy své myšlení a chování dobrovolně nezměníme, stává se karma špatnou a vrací nám přesně to, co jsme zaseli.

Karma znamená ROVNOVÁHU mezi našimi činy a jejich následky,
mezi PŘÍČINOU a NÁSLEDKEM.

Lidé si myslí, že spravedlnost je přísná a okamžitě konající a jelikož nic takového nevidí, upadají na duchu a myslí si, že se jí ve světě nedovolají a že neexistuje. Začínají se přizpůsobovat pravidlům svých zlodějů a politiků a snaží se urvat, co mohou. A to je problém. Dělají to, co oni a diví se, že nejsou tak šťastní, jak si původně malovali a začínají nadávat na svět ještě víc.

Karmě nejde utéct! Pokud tedy příště uvidíš nějakého politika, který si nakrade nějaké peníze nebo nějakého arogantního člověka, který si neváží nikoho a ničeho, lituj je. Jsou to chudáci. Jsou to lidé, kteří žijí v naprosté SLEPOTĚ. V naprosté ILUZI, že jim vše projde, ale neprojde. Takový je ZÁKON. Zákon, který se týká nás všech bez výjimky.

Sami jsme strůjci dobrého i zlého v našem životě. Za své skutky se tak
stáváme bohatými, milovanými a šťastnými nebo naopak chudými,
nenáviděnými, nemocnými a opuštěnými.

Každý z nás má jinou karmu

Otázka: Proč člověk, který zachovává duchovní zásady, stále trpí, zatímco jiný, který je nedodržuje, netrpí stejně?

Odpověď: Každý z nás dělal během mnoha životů různé věci a následky našich činů jsou závislé na práci, kvůli které jsme sem byli vysláni. Někdy se tedy člověk vrátí jen proto, aby provedl drobnou nápravu (jeho duše například jen potřebuje projít porodem a pak může odejít) a někdy ho čeká život plný zkoušek a výzev. Musíme pochopit, že korekce (které tu každý z nás dělá) jsou pro každého z nás JINÉ.

Pokud se nám děje něco špatného, zasloužili jsme si to!

Nejlepší přístup k tomu, jak se zachovat, když se nám děje něco špatného nebo negativního, lze krásně ukázat na Králi Davidovi:

Jednou na jedné výpravě ho muž jménem Cosbi napadl a proklel. Všichni Davidovi muži se na Cosbiho vrhli a chtěli ho zabít. Než se však k němu dostali, král David je zastavil a řekl: „Pokud mě proklíná, pak si zasloužím, aby mě proklínal.“ Jinými slovy, místo aby král David vinil situaci, ptal se SÁM SEBE, co ON SÁM mohl dříve udělat, že tuto situaci vyvolal/přivodil.

Nejsme oběti karmy, jsme tvůrci karmy!

Pravdou je, že kdybychom měli plnou znalost reinkarnace a karmy, okamžitě bychom si uvědomovali význam a následky svých činů. Neměli bychom pocit, že jsme oběťmi, nemysleli bychom si, že je svět nespravedlivý, zkrátka najednou by nám začalo všechno dávat SMYSL a zjistili bychom, že je život NEKONEČNĚ NAPLŇUJÍCÍ.

Náš život je jako kniha. Kapitola, kterou teď čteš vyplývá z těch, které
jsi sám dříve napsal. Budoucí kapitoly a konec knihy
pak závisí na tom, co do ní napíšeš dnes.

Obviňovat znamená nechápat zákon karmy

Zamysleme se teď trošku… Když zakopneme a upadneme, dáváme to za vinu gravitaci? Cítíme se jako její oběť a myslíme si, že nás trestá zemská přitažlivost? Samozřejmě že ne. Když pochopíme, že karma funguje na stejném principu jako zákon gravitace (který se také ke všem chová STEJNĚ), zmizí naše potřeba někoho nebo něco obviňovat a zmizí pocit, že jsme něčí oběťmi nebo že nás život trestá.

Jedním z hlavních důvodů, proč nevěříme, že něco takového jako „karma“ nebo „spravedlnost“ existuje je ČAS (více ve článku „Čas“). Čas je důvod, proč se život jeví jako bláznivý, chaotický, náhodný a absolutně mimo naši kontrolu. Po určité době ale každý z nás sní ovoce ze svých negativních činů, ať už jsou triviální nebo významné. Může to trvat měsíce, roky, desetiletí, a dokonce i několik životů, ale věz, že TEN DEN PŘIJDE.

Jeden osobní příběh na závěr…

Na závěr přikládám zpověď známého českého herce Františka Peterky, (která byla otištěna dne 19.3.2012 v časopise Aha) a jeho zkušenost s karmou:

Říkal jste mi, že jíte jen jednou denně, to nemáte hlad, anebo to je kvůli zdraví? Já bych vám totiž tipla maximálně sedmdesát, vypadáte úžasně!

„Nemám hlad. Děkuju, já se cítím skvěle, denně chodím hodinu ven a teď píšu i tu knihu. Já nemám žádné potíže, jen mám celý den na noze tu ortézu, protože mi po zlomenině kost srostla přetočeně – tomu se říká pakloub. Kdybych udělal krok bez ortézy, tak se mi ta noha zas zlomí. Chodím každý půlrok na kontrolu a je to furt stejné. Primář mi říkal, že by mi to nejradši zlomil a ono by to dorostlo. Nohu mám totiž o čtyři a půl centimetru kratší, jak ji k sobě dávali srůst po kouscích. Jenže to bych musel v nemocnici strávit další půlrok, a to se mi nechtělo. Vždyť já tu strávil tři roky a pak jsem se dvakrát vracel, protože jsem si zas zlomil krček. Nemocnice je pro mě něco hrozného. Řekl jsem tedy ne, že zbytek života dochodím o berlích.“

To, že vás porazí auto a budete mít obrovské potíže s nohama, vám předpověděla cikánka. Co ještě vám řekla a co všechno se splnilo?

„To mi bylo dvacet, viděli jsme se poprvé v životě a vyplnilo se všechno. Od toho okamžiku si to pamatuju. Jak tu ruku vzala, povídá: Vy máte velice zajímavou ruku. Ale mně přišla normální. Mladý pane, vy jste umělec. Vy budete vyznamenanej. Mně automaticky napadlo, že to bude vojenské vyznamenání, ale ona říká: Ne, vy budete vyznamenanej za to umění, co budete dělat.“

Co vám ještě vyvěštila?

„Povídá: Nebudete mít štěstí v lásce. Budete dvakrát ženatej a budete mít dvě děti. Nebudete nikdy bohatej, ale nikdy nebudete mít nouzi. A já skutečně nemusím mít ani teď starost. Nepochopím ty lidi, kteří se snaží vršit ty miliony. Nesníte deset obědů najednou, nebudete jezdit v pěti autech a bydlet ve čtyřech barákách. Je to nesmyslné a vůči ostatním i nemravné. Nejsem komunista, ale v tomhle jsem socialista. A pak mně říkala: Bude kolem vás celej život moc závisti. A já jsem si říkal: Vždyť já nic nemám, co by mi záviděli? Ale poznal jsem to v kumštu.“

Co přesně vám cikánka řekla o tom úrazu nohou? Netrpěl jste pak dlouhá léta strachem?

„Mně se o tom pak i zdávalo. Ona mně řekla: To už vám bude hodně let, budete mít úraz nohou, ale velikej. Budete s tím v nemocnici – a dlouho. Vy jste zranitelnej na nohy. A já, jak byl mladej, tak jsem se hned zeptal: A to tam umřu? A ona, že kdepak. Vy máte dlouhou čáru života. Ale to mám v rodině. Maminka se dožila šestadevadesáti a moje sestra devadesáti.“

Jste v kontaktu s těmi lidmi, kteří byli v autě, které vás srazilo?

„Teď už ne, ale ta paní u mě má stále dveře otevřené.“

Necítil jste vůči ní žádnou zášť za to, že vás v podstatě připravila o tři roky života?

„Ne, mělo to tak být. Není ve mně zášť, vztek anebo chuť na pomstu. Byla z toho nešťastná, zoufalá. Já jí řekl: Podívejte se, v okamžiku, kdy jste do mě bouchla, jsem věděl, že to tak má být. Mně se o tom i nesčetněkrát zdálo, asi dvacetkrát. Já řekl i svému synovi: Mně se něco stane. A dal jsem mu instrukce, co má všechno udělat, až se to stane. Drcnula do mě, nebyla žádná brzdná dráha, ale naštěstí jela pomalu. Přimáčkla mě na svodidla. A já věděl: už je to tady. Necítil jsem pocit, že by mi něco provedla. Já to měl napsané v ruce ještě předtím, než se narodila. To musel někdo provést, a když se narodila, tak to dostala za úkol, takže to vůbec není její vina. Ona se dala do pláče.“