Jak čelit reaktivnímu chování?

Jak čelit reaktivnímu chování?

Pokaždé, když se ocitneme v reaktivním režimu, to, co obvykle vnímáme jsou naše reaktivní emoce. Abychom však mohli naši reaktivitu transformovat, musíme vidět především MYŠLENKU, která ji způsobuje.

Stejným způsobem, jako má strom čtyři základní úrovně projevení (semínko, kmen, větve a ovoce), procházíme i my lidé ve své vlastní realitě čtyřmi úrovněmi. Semínko odpovídá našemu VĚDOMÍ, kmen POCITŮM a EMOCÍM, větve ČINŮM a ovoce představuje naši REALITU.

I když se snažíme zavřít naše reaktivní pocity, pokud nezměníme naše VĚDOMÍ tím, že zastavíme tyto MYŠLENKY už na samém počátku procesu, znamená to, že svou reaktivní povahu neměníme.

Začni po malých kouscích

Z praktického hlediska je naučení se odolávání reaktivnímu chování jako učení se jakékoli nové dovednosti. Vyžaduje to PRAXI a je třeba začít po malých kouscích. Nemá smysl se zítra ráno probudit a rozhodnout se začít vzdorovat svému největšímu a nejbolestivějšímu reaktivnímu chování. K tomu se musíme postupně DOPRACOVAT.

Prostor mezi podnětem a odezvou je ZÁSADNÍ!

Naše PRVNÍ reakce na něco je obvykle inspirována EGEM. Nastane situace a bum! Máme okamžitou reakci – to je ego. DRUHÁ reakce je obvykle inspirována SVĚTLEM. Pokud však nezačneme jednat na základě tohoto sekundárního impulsu, pak převezme otěže ego. Po první reakci máme časové okno pěti až deseti vteřin, abychom si to uvědomili: „Dobře, možná to neudělám. Co tedy udělám místo toho?“ Pak přichází sekundární hlas. Pokud však tento tichý hlas neuposlechneme, jsme nahraní. Naše šance k použití svobodné vůle je ta tam…

Obvykle máme jen velmi malé okno času, abychom porazili ego!

Jak píše Stephen R. Cohey v jedné ze svých knih: „Velmi často hovořím o myšlence, že mezi podnětem (tím, co se stane) a odezvou na něj (tím, co uděláme) je prostor, v němž si můžeme svobodně volit, a že to, co v tomto prostoru uděláme, jak se zachováme, rozhoduje o našem růstu a štěstí.“