Hněv

Hněv

Hněv je nástrojem chaosu. Napojuje nás pouze na naše vlastní sebedestruktivní instinkty. Podle Kabaly se jedná o nejvyšší stupeň ega. Pokud jsme například smutní, závidíme, pomlouváme apod., jsme do určité míry od Světla odpojeni. Hněv je považován za nejhorší projev ega a za okamžité a úplné odpojení se od Světla. Na výsledné tabuli pak svítí velká nula. Nic. 0%. Konec proudění pozitivní energie do našeho života.

Ať už jsou okolnosti našeho hněvu jakékoli, když se naštveme, znamená to, že jsme obdrželi nějakou formu bolesti nebo urážky, kterou jsme si nezasloužili. A proto, že ego popírá jakoukoli přítomnost Boha v našem životě, reagujeme hněvem. Hněv je popřením vesmírných zákonů a nepřijetím zodpovědnosti za to, co se nám v životě děje.

Z výše uvedeného důvodu bychom si měli na hněv dávat opravdu velký pozor. Tento článek se týká nejen, ale především těch, kteří se narodili v jednom z ohnivých znamení tzn. Beran, Lev a Střelec.

Kdyby lidé opravdu věděli, že pokaždé, když se naštvou,
páchají sebevraždu, nikdy by se už znovu nenaštvali.

Kabala učí, že bychom se měli snažit tento zdroj našeho hněvu více poznat. Pochopit, že v té konkrétní situaci je zpráva pro nás a že tato zpráva je vždy jen a pouze pro naše dobro.

Ten, kdo má k hněvu daleko, je lepší než silák, a mistr zvládání
svých vášní je lepší než dobyvatel města.

Správné načasování je všechno!

Když ztratíme trpělivost a naštveme se, přitahujeme do svého života veškerou negativitu. Tohle je třeba si uvědomit. Spousta věcí, které ve svém hněvu řekneme, mohou být správné a můžeme mít pravdu, problémem však je, že je řekneme ve špatný čas a na špatném místě. Správné načasování je všechno! Na všechno je ten správný čas a pokud chceme někomu něco říct, nemusíme to určitě dělat hned a ve stavu, ve kterém se právě nacházíme.

Hněv je lidská slabost

Když člověk ukazuje hněv, co vlastně ukazuje? Ve skutečnosti jen ukazuje, jak je slabý. Vytahuje tím jen na ostatní svůj vnitřní strach, protože se bojí být opravdový. Hněvá se, protože nechce být opravdový. Nechce se přiblížit, a tak odtlačuje ostatní pryč od sebe.

To já ne, to oni!

Mnoho lidí si plete hněv za sílu, přitom ve skutečnosti je hněv typickým znakem reakce oběti. Hněv má stejný spouštěč jako smutek, pouze s tím rozdílem, že hněv se projevuje externě, zatímco smutek vnitřně.

Čím naštvanější člověk je, tím více obviňuje všechny a všechno kolem sebe. Hněv je pouze reakcí na námi chápanou nespravedlnost. Hněv je dokonce tak nebezpečný, že Rabín Šimon radí:

Nikdy se nedívej naštvanému člověku do očí, nebav se s ním
a už vůbec se s ním nestýkej.

Dva základní typy hněvu podle Kabaly

Existují dva základní typy hněvu. Jeden je tzv. RODIČOVSKÝ hněv, druhý tzv. KRITICKÝ hněv. Jaký je mezi nimi rozdíl? Rodičovský hněv vychází z naší potřeby o někoho pečovat. Řekneme například někomu, že by neměl něco dělat, protože nechceme, aby zažil (špatný) následek svého činu. Přejeme mu jen dobro a záleží nám na něm. Kritický hněv naopak vychází z naší potřeby někoho soudit. V tomto případě nám na druhém člověku nezáleží (alespoň tedy ne tak, jak tvrdíme).

Psychologové dělí hněv na tyto tři typy:

1/ USPĚCHANÝ a NÁHLÝ hněv – je spojen s naším impulzem pro sebezachování. Je velmi podobný tomu, který mají zvířata, když se cítí být ohrožena. Může se objevit, když se ocitneme ve fyzickém nebezpečí nebo když nás například někdo předjede na dálnici a pak přibrzdí.

2/ STÁLÝ a ÚMYSLNÝ hněv – se často projevuje, když jeden z partnerů odmítá druhého. Jde o úmysl.

3/ POVAHOVÝ hněv – se vztahuje spíše k celkové povaze dotyčného, k někomu, kdo má tendenci k tomu být podrážděný nebo vznětlivý.