Duchovní člověk

Duchovní člověk

Co znamená být „duchovní/spirituální“?

Velmi často si duchovní lidi představujeme jako ty, kteří tráví život někde na opuštěné hoře, hluboko v meditaci, ale to není pravda. Člověk musí sestoupit z hory a použít nabytou moudrost v praxi (v každodenním životě s ostatními lidmi), pracovat na zlepšování sebe sama a svého prostředí. TOHLE je skutečná duchovní cesta!

Spiritualita je o schopnosti vidět, co se nám děje, přijetí myšlenky, že se můžeme změnit, a poté projevení ochoty se transformovat. Spíše než se spoléhat na ego, které říká: „Jsem v pořádku, zbytek světa je problém.“ je to schopnost říct „Jsem ochoten vidět, že se musím zlepšit a jsem ochoten dát, než si vezmu.„

Být duchovním člověkem znamená být bez materiálních
atributů, místa, času a tvaru.
(Rav Berg)

Být duchovním člověkem je DAR. Je to skoro jako talent. Buď tě to přitahuje s tím, že máš schopnost tomu porozumět a využít to, nebo ne. Stejně jako se nemůžeme na někoho naštvat, že je špatný zpěvák, nemůžeme se na někoho naštvat ani proto, že není duchovní.

Duchovní člověk nedělá dobré věci jen proto, že to od něj očekává jeho okolí.
Dělá je proto, že to očekává sám od sebe.
(Karen Berg)

Všechno, co ve světě děláme (ať už studujeme posvátné texty nebo pomáháme chudým) musí být naplněno TOUHOU PO TRANSFORMACI A NAPLNĚNÍ. To je to, co definuje skutečně duchovního člověka.

Ten, kdo je duchovně vyvinutý, ví, že nikdy není větší nebo menší, než osoba stojící vedle něho. Ví totiž, že jsme všichni na jedné lodi.

Být spirituálním člověkem znamená být poháněn VĚDOMÍM, ne emocemi nebo pocity.

Být spirituálním člověkem znamená být tu pro ostatní, když nás potřebují. Jsme připraveni opustit svou POHODLNOU ZÓNU a POMOCT jim.

Skutečně duchovní člověk nehledá neustále negativa v jiných lidech. Pokud je mu například nějakým způsobem ublíženo, soustředí se méně na toto ublížení a více na to, JAK se ze situace, kterou prožil, může POUČIT.

Nezáleží na tom, kolik let se člověk učí Kabalu nebo jinou duchovní filozofii. Dokud nebudeme transformovat naši touhu přijímat pro sebe sama
na touhu sdílet, nejsme hodni nazývat se duchovními lidmi.
(Rav Berg)

Člověk, který se stává duchovním, prochází léčivou krizí v každé oblasti svého života. To je cena, kterou člověk zaplatí za to, aby se pozvedl ve svém vědomí. Je to stejné jako u někoho, kdo chce mít krásné tělo. Musí samozřejmě cvičit. Bez toho to nejde. Musí se fyzicky namáhat, a to je tvrdá práce. Spiritualita je stejná. Lidé se nerodí duchovní. Rodí se jen s POTENCIÁLEM stát se duchovními.

Někteří lidé se mohou narodit s duchovními dary, možná s darem jasnozřivosti nebo vysoce rozvinuté intuice, ale to neznamená, že je tyto dary dělají duchovními! Jsou to jen dary, které si člověk může vybrat. Ale stát se duchovním vyžaduje ÚSILÍ!

Zohar se ptá: „Jak se dá zjistit, jestli je člověk skutečně napojen na Boží Světlo?“ To poznáte tak, že tento člověk bude zticha, protože skutečně duchovní člověk MÉNĚ MLUVÍ a VÍCE DĚLÁ.