Dávání vs. Sdílení

Dávání vs. Sdílení

Ačkoliv se tyto termíny mohou zdát velmi podobné, je mezi nimi dost zásadní rozdíl. Dávání se může zdát jako velmi spirituální aktivita, koneckonců Kabala tvrdí, abychom nemysleli na sebe (ego), ale na především na ostatní. Nastává ale otázka:

„Pokud budu jen dávat, učiním ostatní šťastnými?“

Pojďme si dát jeden příklad: Představme si jednu starou paní, babičku, která by se pro svou rodinu rozdala. Pokaždé, když má někdo z rodiny narozeniny (nebo jsou Vánoce apod.), zahltí své příbuzné dárky a nevídanou láskou. Sama šetří a „utrhuje si od huby“ jen proto, aby mohla učinit šťastnými všechny kolem sebe. Dává a dává a všichni kolem ní jsou šťastní (ona nejvíc).

Pak má ale narozeniny naše babička, které naopak chtějí udělat radost její děti a vnoučata, jenže nastává problém: babička od nich nejenže žádné dárky neočekává nebo nechce, ale dokonce je zásadně odmítá! Její „láska“ k ostatním a to, jak na ně neustále myslí, zachází tak daleko, že začne svým milovaným až rozkazovat: „Opovažte se mi něco dávat nebo kupovat! Sami máte málo, a to už nemyslím na to, jak je dneska všude draho a …“

Výsledek? Rozpačití, smutní (někteří dokonce naštvaní) rodinní příslušníci, kteří neví, co si vlastně o tom všem mají myslet. Na první pohled působí babička dojmem nejlaskavějšího člověka na světě. Když se však podíváme na věc do větší hloubky, zjistíme, že je to vlastně úplně naopak. Tato její „láska“ je bohužel ve skutečnosti jen převlečené EGO! „To JÁ vám chci udělat radost! To JÁ chci pro vás jen to nejlepší (nezajímá mě, co ve skutečnosti chcete vy)! To JÁ vám nedovolím udělat mi radost!

Dávání je energie, která plyne pouze jedním směrem (stejně jako příjímání) a ve své podstatě se považuje za PŘIJÍMÁNÍ. Proč přijímání? Protože děláme všechno proto, co je pro NÁS dobré, vhodné, vyhovující a pohodlné tzn. přijímáme energii. Naopak SDÍLENÍ je stav vědomí, kde energie proudí OBĚMA směry.

Co to znamená? Občas to znamená říct „ano“ a občas to znamená říct „ne“. Když chce tvé tříleté dítě přejít rušnou městskou ulici samo, říct „ne“ je sdílejícím činem. Občas musíme někomu něco dát, občas zase něco od někoho přijmout. Občas nesmíme nic dát a občas nic přijmout.

Sdílení (na rozdíl od dávání) obsahuje TŘETÍ sloupec tzn. vzdorování. SDÍLET znamená myslet na ostatní a jejich blaho, ne však jako babička z našeho příběhu. Pokud totiž SKUTEČNĚ myslíme na druhé lidi, znamená to, že nás především zajímá JEJICH blaho (a ne to naše vlastní) a pokud si přejí mi dát dárek, měl bych jim dovolit mi ho dát (tzn. přijmout ho).

Kdo jen dává a dává (a nepřijímá), blokuje ve svých vztazích (a životě vůbec) energii.

Dávání je PŘIJÍMÁNÍ Světla.

Sdílení je NAPOJOVÁNÍ SE na Světlo.