Co se děje, když soudíme?

Co se děje, když soudíme?

Přesně v tom okamžiku, kdy začneme někoho soudit, začínáme otáčet hlaveň pistole směrem k naší vlastní hlavě, zatímco prstem mačkáme spoušť. Ať už jsou naše úsudky sebevíc oprávněné, způsobujeme tím akorát to, že podporují naše další reaktivní chování v budoucnu.

Kabalisté učí, že když soudíme ostatní, budujeme v zásadě mezi sebou a ostatními BARIÉRU – bariéru, která nám brání ve spojení, sdílení a projevování soucitu vůči ostatním.

Soudit někoho nebo něco je tou nejjednodušší věcí na světě.
(Rav Berg)

Neznáš, nesuď!

Kde je náš největší problém? V tom, že soudíme, aniž bychom onu osobu SKUTEČNĚ znali. Když se podíváme na druhého člověka, nevíme a ani nemůžeme vědět, co všechno ve svém životě prožil, čím si prošel nebo co všechno udělal. Neznáme jeho minulost ani to, co ho bude čekat zítra.

Vidíme pouze OMEZENÝ POHLED na tento okamžik, tento snímek v čase, takže nemůžeme posoudit, jak se věci skutečně mají. Život člověka předchází tisíce zkušeností, zážitků a informací, které jsou pro nás NEVIDITELNÉ, stejně jako budoucí možnosti, které také nedokážeme předvídat.

Naše počáteční vnímání lidí a situací je obvykle OPAKEM PRAVDY. Ve vztazích, například, jsme často někým tak přitahováni, když se s ním setkáme poprvé, abychom později zjistili, že nejde o člověka, kterého jsme si původně představovali („malovali“). Někdy zase dojde k opačné situaci. Na začátku vztahu tvrdě člověka soudíme, aby se nakonec stal jedním z našich nejlepších kamarádů.

Vzdorováním naším úsudkům umožňujeme situaci se vyvinout tak, abychom ji mohli vnímat s jasností.

Když člověk soudí jiné lidi, přitahuje úsudek na sebe sama a
tento úsudek mu nakonec ublíží více než té druhé osobě.
(Baal Shem Tov)

Pár příkladů ze života

PŘÍKLAD 1
Představ si, že jdeš po ulici a nikoho a ničeho si nevšímáš. Najednou do tebe někdo prudce vrazí. Ve vzteku se otočíš a zjistíš, že jde o slepého člověka s bílou holí. Co se stane? Veškerý úsudek, který jsi byl připraven v této situaci použít („Jak můžete být tak nemotorný?“ nebo „Nemůžete se dívat, kam jdete?!“) se vypaří jako pára nad hrncem. Co se stalo za ten zlomek vteřiny? Díky posunu vědomí jsi nahradil úsudek pochopením a soucitem.

PŘÍKLAD 2
Stalo se ti někdy, že sis myslel, že se na tebe naštval kamarád, sourozenec nebo příbuzný, protože ti věnoval méně pozornosti než obvykle? A stalo se ti, že jsi následně zjistil, že v životě zažili osobní tragédii – rozchod s partnerem, nemoc, smrt někoho z rodiny – a to je prostě přimělo trochu se stáhnout (nejen od tebe, ale od všech, dokud se necítili znovu v pohodě)? Nebo ti někdo dlouho nezavolal, a tak si začneš myslet, že onen člověk na tebe absolutně kašle? Tohle je mimo jiné jedna z nejtypičtějších situací. Aniž bychom si nejdříve zjistili, co přesně se děje nebo stalo, začneme okamžitě soudit. Velmi častým slovníčkem lidí, kterých se tento příklad přímo týká jsou slova jako „Určitě!“, „Beztak!“, „Vsadil bych se, že…“ nebo „Nic bych za to nedal, že…“.

PŘÍKLAD 3
Přátelé se navzájem nesoudí. Úsudky jsou činnosti ega. Možná je tvůj partner veselý člověk a rád baví společnost. Rád vtipkuje a směje se, ale když tak jedná, ty sám/sama se cítíš nepříjemně. Proč? Je to proto, že si myslíš, že se jeho/její chování poukazuje na tebe? Je tvé skutečné znepokojení to, jak pak před ostatními vypadáš? Ano? V tom případě se nejedná o lásku, ale o ego. Jediný, na kom ti záleží jsi totiž ty.